Stará nepotřebná věc ... v Quines

     Obchod…..rodinný obchod…..vyrábějí věci ze dřeva. Vstoupím do obchodu a očima rychle projedu všechny regály. Dřevěné věci opracované na soustruhu…ty vole… přitahují mě malá americká kamna. Fascinujou mě. Jsou malá, ale ten prťavej rozměr jim nic nebere na kráse. Jdu k nim. Nechápu. U nás takovej kousek stojí desítky tisíc a tady je mají za babku. Pár pesáčů a úvaha o tom, jak je dostat do Čech, je jen malou hrou. Tak dobře. Šlo by to, ale…….zapomenem na to. Něco menšího by nebylo? Už to vidím! Žehličku na uhlí. Železnou žehličku. Tak tu si tedy vezmu. Je zajímavé, jak ty staré věci mají v sobě stále tu správnou energii a jak po mnoha letech strávených někde v kůlně dovedou oslovit.

      I u nás se dají koupit staré věci, ale o mnohých se nedozvíme jejich původ. Majitelka obchodu se usmívá a vypravuje o prababičce, která si před mnoha lety žehličku koupila. Od koho, to už nikdo nezjistí, a ani nechce zjišťovat. Důležité je, že si ji odvážím domů i s vypáleným nápisem Argentina. Zatímco majitelka zabalovala můj staro-nový poklad do novin, prohlížela jsem si starou mechanickou kasu.

 A tak to má být. Dědit věci z generace na generaci, rodinné dědictví. Občas ale nelpět na starých věcech jako je žehlička. Kdyby tomu tak bylo, nikdy by nemohla odcestovat se mnou domů a čubrnět na mě z police v obýváku. Co čumíš, ty malá…..žehličko!!!!!