Los Angeles

     Kde jsme byli? Jak se to tam jmenuje? Los Angeles……..te gusta, jak to vyslovíš. Pro mne to bude místo, kde i kdyby mě tu Martin nechal, tak Anděl tu se mnou zůstane. Kluci lezou po kopcích a já nějak cítím, že to správné místo s výskytem karminant je úplně někde jinde. Vždyť ta GPS ukazuje na druhou stranu. Oznamuju, že odcházím směrem, kam ukazuje ten modrej přístroj navigace, co ho držím v ruce.

      Přelejzám plot s ostnatým drátem, přecházím přes pozemek, kde se pasou koně, přeskakuju po kamenech řeku a dostávám se ke skále vedoucí z mého pohledu někam do nebes. Bomba… mám je…velký, otrněný…..karmínové květy. Jak by řekli moji studenti, Im so exiting…….to musí vidět Martin.

Stojí na druhé straně řeky a zkoumá okolí, musí mě vidět. Mávám, ale nekřičím….hluchoň by mě stejně neslyšel. A je to v prdeli. Už ani nevidí, slepoň. Postižen na druhou. Nastupuje do auta a odjíždí.  

     Vytahuju z kapsy mobil a při nedostupnosti sítě je jasné, že technika nepomůže. Vlastně i kdyby signál byl, má Martin mobil vyplý a i kdyby neměl, má mobil v batohu a stejně by ho neslyšel. Projíždí pod kopcem několik desítek metrů ode mne. Usoudil, že jsem zřejmě šla napřed, a tak ani oko nehodí směrem na neprobádaný kopec. Není ve formě, nebo co se děje. Vždy je jedním okem na silnici a druhým prověřuje kopce kolem.

      V momentu sepnutí alarmu záchrany a pomyšlení na to, že už ho nikdy neuvidím, se stávám kamzíkem a to co jsem opatrně vyšplhávala nahoru, teď riskatně přeskakuju směrem dolů. Nechápu, jak jsem během několika minut seběhla k vesnici. Myslel, že jsem na hřbitově……..Kdepak na karminantech. Zůstávám se koupat v řece a   Martin si nechce nechat ujít tu karminantovou rozkoš. Dávám mu info, ale za chvíli se neúspěšně vrací. Blbě jsem to vysvětlila, jak jinak, tak jedu s ním ješte jednou.

Ty jdi tam a já zůstanu tady. Kde? Na hřbitově. To je sranda na hřbitovní zdi rostou karminanta taky. Poučení…..pokud něco hledáš a nemůžeš to najít, nezoufej, roste to přímo u nosu.