Okolí Villa Praga

     V Argentině najedete hodně kilometrů a strávíte mnoho dnů v panenské přírodě, nepotkáte v rozlehlých oblastech žádného člověka. Vylezete-li na nejvyšší bod v krajině a otočíte se kolem své osy, můžete jen na malý okamžik nabýt dojmu, že vám to tu tak trochu patří. Místo jedinečného okamžiku. Cítím, že toky energie, moje a okolního světa, jsou v absolutní harmonii. Je krátce před polednem, dost teplo, sluníčko posílá paprsky kolmo k zemi, zašlapuju botama Keen svůj malý stín.

      Dnes nehledám gymna, tady jich je opravdu hodně. Ale co hledám jsou gymna kvetoucí. Jak gymna kvetoucí, pobíhám po lokalitě všemi směry a říkám por favor, jen jedno bych ráda našla. Taková osobní kaktusová Martinova asistentka, to nemá jednoduché. Najít to nej na lokalitě, chvilku potrvá. Vytrvalost a sebehecování se vyplácí. Stálo to za to. Velký květ plně otevřený.

      Tak filmuj taťko. Taťka filmuje a já se pomalu vracím k autu. Tak to tu ještě nebylo. Na cestě stojí chlápek…postava střední, prořídlé vlasy schovává pod amíckou baseballkou, kostkovanou košili módně doplňujou ošoupané rifle, obličej ožahnutý od sluníčka a pohybující se rty v rozlobeném rytmu frázujou. Que hacéis aquí? Esto mi propriedad!  

Rada babičky. Buď slušná děvče! Buenos tardes, seňor ! Que tal?

     Ten teda přifrčel. Rychle ze mě padala slova o tom, co tu děláme. Jen fotíme kytky. Nezlobte se, ale nikde vaši ceduli s označením soukromého pozemku  nevidím. Trval na svém, že to je jeho pozemek. Fajn, počkám na manžela a odejdeme. Martin se řítí a už z dálky vykřikuje něco o zvířatech. Tak to neměl dělat. Jak že fotíme zvířata? Seňor mluví něco o kůzleti. Hned mě napadá otázka, zda ho nehledá. Nehledá, má ho doma. Tak voco mu jde?

    Pozval nás k sobě a pyšně to prťavé kůzle ukazuje. A chcete vidět jeho maminku? Šikovná holka. Taky mám malé tele. A chcete vidět taky jeho maminku? Já osobně ne, ale Martin je takovej slušňák, že bez sebemenšího protestu následujem  seňora směrem k řece.

    Musím to uvést na správnou cestu. Jsem taky vyrůstala na statku, doslova mezi krávama, kozama, ovcema, husama, kachnama, prasatama……a jó hele a stromy taky u nás rostou. To byla fuška, ale vypadá to, že seňor se příjemně usmívá……tak to teda je. Uvěřil…hmmmm zná kozy a krávy taky…..

     Dobytek je všude, usuzuju jen tak pro sebe, ale mě zajímá ten pták, co právě přeletěl kolem Terro……děkuju moc. Loučíme se a vlastně představujeme zároveň. Nějak jsme na to neměli čas. To byla taková rychlovka. Nevzpomínám si přesně, ale nenosil typicky místní jméno. Že by Nicolo? Jo Nicolo. Z mého jména byl potěšen. Piedra. Sehnul se pro kámen a troufnu si říct, že teď už byl absolutně spokojen.

      Jsem takovej obyč šutr. Martin je poklad. Vypravěčský poklad, líčitel a popisovatel. Vjíždíme do Villa Praga a já mám pocit, že jsem tu byla. Jako na mnoha místech tady.

      Martin mi vypráví, jak to tu vypadalo před rokem, kde všude byli, koho potkali……Objíždíme náměstí kolem dokola a i když jsme úřad starosty nenavštívili, tak mně připadá, že jo. Znám to z vyprávění a nemám problém zapojit knoflík fantazie. Při představě sousoší Přemysla oráče s voly, jsem jen trochu ulítla. Tak takovej betonovej exemplář jsem na obrazovce fantazie vůbec neviděla. Buď jsem přeladila na jinej kanál, nebo Martin to vyprávění pěkně odfláknul.