Monte Grande

     Úkol dne…..najít ubytování. Soudě podle nápisu hotel na každém třetím domě, to nebude zas tak složité. První zdání klame. Martin je na parkovišti a vysílá mě k prvnímu hotelu. To je divné, dveře zavřené a malým okýnkem na mě vykoukne chlápek. Už z výrazu jeho obličeje tuším, že něco není v pořádku, ale konkrétně, nevím co. Na otázku k možnosti ubytování rezolutně kroutí hlavou. Nechápu, ale u dalšího hotelu mi secvakne. To jsou hotely pro milence, maximálně na tři hodiny. Hotely vypadají luxusně. I japonské zahrady zkrášlují vstupy do hotelů jako předzahrádky. Vzdávám to po dalším zastavení, když mi seňora nedává žádnou naději najít tady v okolí jaksi normální hotel. Promiňte, hledaný druh hotelu tady nefrčí.

    Jedem do města. Martin má v záloze adresu hotelu, kde byli ubytováni v loni, ale i tady se nechytáme. Ne, ne a ne. Ani zmínka o extra ceně dohodou nezabírá. Dívej se doprava, já budu hlídat levou stranu. Po chvilce Martin zahlédl něco jako název hotelové školy. Zastavujem. Škola to vůbec nebyla, ale Martinovo charizma zapůsobilo na jednu dámu, která mu přináší navštívenku na seňoru Marii, která má ve městě ubytování privátní.

    Dojedeme k domu s ostrahou. Vychází velmi kultivovaná žena s příjemným kukučem. Martin ji uhranul zřejmě taky a zdá se, že máme vyhráno. Na recepci pracuje její nevlastní syn. Výhodou je, že při domlouvání podmínek ubytování mohu mluvit s ním anglicky. Ze stanu rovnou do luxusní vily? To mě tak rozhodilo, že přestávám mluvit i česky, natož nějakým cizím jazykem. Mámo, co ti je? Nic, jen jsem v šoku. Dlouho dobu sedím v našem pronajatém pokoji na posteli a vzpamatovávám se. Pozlacené kohoutky…….ty mi daly. Tak fajn, kde je ta voňavka od Diora? Na vaně a chceš Addict, Homme Sport, Star, Dolce Vita nebo Diorellu? Stříkni mě tím Addictem.

Co si dáte k snídani? Americkou se vším všudy. Před tím však půlhodinka v bazénu.

    Naplánovali jsme si výlet. La Boca…….vrháme se do křtánu umění. Umělci jsou tu trochu víc oprsklejší a dotěrnější ve smyslu jak oškubat návštěvníka místních uliček o peníze. V Londýně v uměleckých čtvrtích vládne větší pohoda. Na dobrovolné hasiče nepřispívám, do restaurace se nenechávám nalákat. Tanečníci tanga tě chytnou, partnerka hodí moji nohu přes nohu svého partnera, její klobouk na mé hlavě. Cvak cvak foťákem a pár pesáčů za iluzi v obětí rytmu argentinského tanga.

Je to tu velký byznys. Obchody i obchůdky s prodejem suvenýrů, restaurace s předzahrádkami. Z každého koutu k vám připlouvá mnoho tónů a mnoho zvuků. Vzájemně se neruší. Na druhé straně je tu zajímavá architektura, barevné domy a na většině domů stojí na balkóně jakási postava, která svými gesty vždy něco sděluje kolemjdoucím. Originální.

     Martin se těšil na botanickou zahradu, já zas na Ricoleto s kostelem  a hrobkou Evity.

Botanická zahrada byla spíš zahradou pro opuštěné kočky. Místní lidé je mají viditelně rádi. Sednete si na lavičku a kočka hop na vás a už se lísá. Nic pro mě.

      Osobně moje hop je do galérie. Nezaměnitelná je expozice moderního umění. To je brambora! Jde o malou skříňku, kde v malých přihrádkách  jsou uloženy brambory a připojeny na jakési termometry, Je jim měřena teplota. Je vidět, že se jim tu daří. Bez větších scvrknutí tu ta nejstarší vegetí už několik let.

     Moderní evropské umění Martin probíhá se slovy to mě nezájímá. Naopak pro mě jde o první setkání s pravými obrazy Polloka, Kandinského, pastely Degase a dalšími bonbónky. Nakonec se vracíme do blázince stánků s uměleckými předměty. Co mě však vyvádí k úžasu je silnice s deseti jízdními pruhy v jednom směru. Jízdu si pěkně užívá Martin, ale vůbec mu nezávidím. Soustředí se na jízdu, červená, zelená, auta vlevo, auta vpravo.

     Martin má samozřejmě dobrý nápad, jak strávit dnešní večer. Jít do Parillady přímo tady do Monte Grande. Martin tu byl vloni s klukama a tak si rychle vybavuje, kde seděli, co jedli a kolik platili. Mega restaurace. Dostáváme stůl v rohu restaurace. Vše se dostává do varu během půlhodiny. Restaurace se zaplní skoro do posledního místa. Netroufnu si říct kolik lidí ze strany personálu se stará o veškerý servis.

     Naše menu začíná sýrovými kuličkami, šunkou, sýrem, roustbeefem….trochu zeleniny. Potom si necháváme připravit lososa na roštu a pak také hovězí. Jako dezert si objednávám jahodovou zmrzlinu a jahody. Martin sprásknul těch sladkostí daleko víc.

Nevím čím to je, ale pokud se ke stolu objedná voda a víno, tak číšník většinou víno přináší ke mně. A to nepiju alkohol. Čím to asi je?