|
Slon
Někdo řekl: Viděl
jsem kolibříka……někdo zase bílého slona. Možná nesmysl, možná
pravda. Bílého slona jako první měla vidět královna Mája, která
rodila a slon jí donesl lotosový květ. A od těch dob je prý slon
symbolem moudrosti a čistoty, v jiných zemích přináší štěstí. A co
ten sloník v Malanzanu? To je takový zvláštní slon. Jeho podobu
si ztvárnila příroda sama, sama na skále za kostelem. Každý, kdo
opouští toto místo, ho může vidět. Ale musí být pěkně všímavý,
nebo rozumět místním laskavým lidem a nechat si od nich ten jejich
zázrak přírody ukázat.
Je roztomilej.
Asi tak jako kluci u místní hospody, kteří se mě zeptali, zda jsem
vdaná. Prstýnek sice nemám, ale jsem a to už pěkně dlouho. Jsem
ženatý, ozval se ten, který mi připadal jako tichá voda. Kluci se
začali uchechtávat. Tato nevinná hra na otázky a odpovědi se dá
brát jako malá lekce procvičování si jazykových dovedností a
zároveň i jako sociologický průzkum místní omladiny. U nás i tady,
stejná banda, samé srandičky.
Martin ještě nedopil pivko, a tak jdu pozdravit skupinu muzikantů
sedících za hospodou pod velkým košatým stromem. Lákají mě rytmy
jejich kytar. Hrajou brazilskou muziku. A fakt jim to šlape.
Kdo viděl toho
kolibříka? Přece Martin, vloni, když tu byl. Na jeho slova jsem
myslela už dlouhou dobu a moc jsem si přála toho mrňouse uvidět.
Slon je k nedaleké skále připoután už věky a uteče jen pohledu
nepozorného diváka. Uvidět kolibříka na několik vteřin, to se
nestává často. Jen ti trpěliví a pozorní mají to štěstí. Jó
štěstí, vždyť jsem viděla před tím bílého slona, slona, co
…….kdo ví, jak je to se štěstím.
Dnes jsem měla
štěstí vidět kolibříka. Rozhodla jsem se vylézt na jiný kopec, než
šplhal Martin. Sluníčko se opírá o vrcholek kopce, je pěkné dusno,
ale mně se nechce mazat zase zpět dolů někam do stínu.
Sedím na kamenu
a cítím silnou vůni. Co je to za květinu? Nevím, v těchto kytkách
se nevyznám. To byla sekunda. Byl malinkatej, kovově modrej lesk.
Martineeeeeee!!!!! Viděla jsem ho, byl tady. Kolibřík. Možná ten
nektar z bílé květiny ho sem přilákal. Možná ne. Květinou byla
………vůbec ne žádná Tilandsie Lorenziana, jak mi bylo původně
řečeno, ale Tilandsie Xiphioides. Lumča se pustil znovu do hledání
poslal název tento. Lorenziana……to jí slušelo víc……
|
