El Mirador

     Toto místo nosí po právu své jméno. Skutečně impozantní vyhlídka do krajiny. Panečku, tady řádil zahradník a posázel strmou skálu hned u silnice monvilleikami. Tolik kytek na jedné lokalitě. Tolik kytek ukazuje své růžové květy. Růžové květy jako z hedvábí.Lezu na skálu a stále nevěřím. Musím se dotknout a přivonět si. Voní. Jsou všude, kam jen moje oko dohlédne.

     Hrozně ráda bych našla i Andreae. Nechám Martina nafotit monvilleiky a přemisťuju se směrem k údolí. Soustředím se jen na malou plochu…nic……znova nic……mnohokrát stále dokola s přáním  ty nekvetoucí potvory vystopovat. Jóóóóóó jóóóóó´mám je.  Martin mluvil o žlutých kytkách, ale dnes asi nekvetou. To není možný. Žlutý květy jsem ještě neviděla. Martin skáče od jednoho místa k druhému. Mně to nedá. Začíná foukat vítr. Mám pět smyslů nebo šest? Šestý napovídá a říká,  jdi dál a hledej. Jóóóóóóó mám je a kvetou. Volám na Martina, ale to jsem si mohla myslet, že za skalou mě nikdo neuslyší. Konečně už ho vidím a volám na něho ještě jednou. V životě jsem neviděla  jakým fofrem se kytky zavíraly. Během pěti minut zašlo sluníčko za mraky a kaktusy si schovaly svoji žlutou ozdobu zase na zítra.

 Hlad trápí nás, jak ty loupežníky z Mrazíka. Je obdivuhodné, jak Martin vydrží s prázdným žaludkem od rána až do večerních hodin. Mám v zásobě suchary a těmi ani Martin nepohrdne. Po několika kilácích vidíme jakousi chatu. Je postavena na svahu za rodinným domem. Cedule u domu informuje o nějaké nabídce jídel. Neváháme ani na okamžik a jdeme do akce Sehnat kus žvance. Jsme mile překvapeni vybavením chaty. Vše je čisté a nabízený sortiment jídla překvapující. Tak dáme si pan, queso a chorrizo. Kafe a kolu. Fakt dobrý.

     Jsme teď ve výšce okolo 1 900 metrů. Pěkně se ochladilo. Martina láká okolní krajina, já se rozhodla dřepět v autě. Nedřepím nečinně, ale jedním okem pozoruju Martina. Co kdyby něco našel a já u toho nebyla. Vidím ho, jak se zastavil, směje se a mává na mě rukama. Dává mi signál k opuštění teplého doupěte. Slyším hrozný křik. Už ji vidím. Samici ptáka terra. Martin ji vyplašil z hnízda a ona se ho snaží křikem a pro nás směšně vypadajícím tancem odlákat od hnízda.

      To je radosti v té malé klučičí hlavičce. Musím se zastat ptáka a začínám překládat z jazyka ptačího do srozumitelné češtiny. Vypadni odsud ty samče nabubřelej. Tobě se přehřívá mozek a mně stydnout v hnízdě vejce. Nejsou vejce jako vejce. Ty moje nesmí vystydnout a ty tvoje se nesmí přehřát. Pochopil, ale byl z tohoto setkání ještě dlouho na větvi. Zeptat se ho právě teď na setkání s Ní, tak z toho bude na větvi zas