O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Argentinské pohledy (2008) - Petra

 

Kapitoly

My dva * Pohled do krajiny * Původní obyvatelé,oko astrologa * Trochu historie * Život v Argentině *  Argentina a umění * Jídlo a pití * Startujeme * Kdo podojil tu krávu * Akce tepláky * Atlantický oceán * Vidět hada * Ty jseš ale kostra * Smrad nenafotíš * Peninsula Valdés * Duhová kulička * Zabili krávu *  Aurakárie * Sklípkan vs. Martin * U tří černých křížů * Tam kde R je Š * Walle de la Luna * Cuesta de Guanchin * Smečka psů * Las Termas * Catamarca, Cuesta de Zapata * Belén *  Pravděpodobnost v Miraflóres * Los Angeles * Policie * La Pampa de la Viuda * Slon * Chepes Viejo * V Quines * Niňa Paula, Niňa Clavera * La Falda * Pampa de Olaen * La Candelária jezuitský klášter * El Mirador *  Tanti * La Bolsa * Mina Clavero * Los Duraznitos * Kde rostou Neughuberi * La Punta * La Toma *  Okolí Villa Praga * El Guanaco del Morro * Monte Grande * Den odletu * The End

 

El Mirador

 

     Toto místo nosí po právu své jméno. Skutečně impozantní vyhlídka do krajiny. Panečku, tady řádil zahradník a posázel strmou skálu hned u silnice monvilleikami. Tolik kytek na jedné lokalitě. Tolik kytek ukazuje své růžové květy. Růžové květy jako z hedvábí.Lezu na skálu a stále nevěřím. Musím se dotknout a přivonět si. Voní. Jsou všude, kam jen moje oko dohlédne.

 

  

     Hrozně ráda bych našla i Andreae. Nechám Martina nafotit monvilleiky a přemisťuju se směrem k údolí. Soustředím se jen na malou plochu…nic……znova nic……mnohokrát stále dokola s přáním  ty nekvetoucí potvory vystopovat. Jóóóóóó jóóóóó´mám je.  Martin mluvil o žlutých kytkách, ale dnes asi nekvetou. To není možný. Žlutý květy jsem ještě neviděla. Martin skáče od jednoho místa k druhému. Mně to nedá. Začíná foukat vítr. Mám pět smyslů nebo šest? Šestý napovídá a říká,  jdi dál a hledej. Jóóóóóóó mám je a kvetou. Volám na Martina, ale to jsem si mohla myslet, že za skalou mě nikdo neuslyší. Konečně už ho vidím a volám na něho ještě jednou. V životě jsem neviděla  jakým fofrem se kytky zavíraly. Během pěti minut zašlo sluníčko za mraky a kaktusy si schovaly svoji žlutou ozdobu zase na zítra.

     

 

 Hlad trápí nás, jak ty loupežníky z Mrazíka. Je obdivuhodné, jak Martin vydrží s prázdným žaludkem od rána až do večerních hodin. Mám v zásobě suchary a těmi ani Martin nepohrdne. Po několika kilácích vidíme jakousi chatu. Je postavena na svahu za rodinným domem. Cedule u domu informuje o nějaké nabídce jídel. Neváháme ani na okamžik a jdeme do akce Sehnat kus žvance. Jsme mile překvapeni vybavením chaty. Vše je čisté a nabízený sortiment jídla překvapující. Tak dáme si pan, queso a chorrizo. Kafe a kolu. Fakt dobrý.

     Jsme teď ve výšce okolo 1 900 metrů. Pěkně se ochladilo. Martina láká okolní krajina, já se rozhodla dřepět v autě. Nedřepím nečinně, ale jedním okem pozoruju Martina. Co kdyby něco našel a já u toho nebyla. Vidím ho, jak se zastavil, směje se a mává na mě rukama. Dává mi signál k opuštění teplého doupěte. Slyším hrozný křik. Už ji vidím. Samici ptáka terra. Martin ji vyplašil z hnízda a ona se ho snaží křikem a pro nás směšně vypadajícím tancem odlákat od hnízda.

      To je radosti v té malé klučičí hlavičce. Musím se zastat ptáka a začínám překládat z jazyka ptačího do srozumitelné češtiny. Vypadni odsud ty samče nabubřelej. Tobě se přehřívá mozek a mně stydnout v hnízdě vejce. Nejsou vejce jako vejce. Ty moje nesmí vystydnout a ty tvoje se nesmí přehřát. Pochopil, ale byl z tohoto setkání ještě dlouho na větvi. Zeptat se ho právě teď na setkání s Ní, tak z toho bude na větvi zas