O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Argentinské pohledy (2008) - Petra

 

Kapitoly

My dva * Pohled do krajiny * Původní obyvatelé,oko astrologa * Trochu historie * Život v Argentině *  Argentina a umění * Jídlo a pití * Startujeme * Kdo podojil tu krávu * Akce tepláky * Atlantický oceán * Vidět hada * Ty jseš ale kostra * Smrad nenafotíš * Peninsula Valdés * Duhová kulička * Zabili krávu *  Aurakárie * Sklípkan vs. Martin * U tří černých křížů * Tam kde R je Š * Walle de la Luna * Cuesta de Guanchin * Smečka psů * Las Termas * Catamarca, Cuesta de Zapata * Belén *  Pravděpodobnost v Miraflóres * Los Angeles * Policie * La Pampa de la Viuda * Slon * Chepes Viejo * V Quines * Niňa Paula, Niňa Clavera * La Falda * Pampa de Olaen * La Candelária jezuitský klášter * El Mirador *  Tanti * La Bolsa * Mina Clavero * Los Duraznitos * Kde rostou Neughuberi * La Punta * La Toma *  Okolí Villa Praga * El Guanaco del Morro * Monte Grande * Den odletu * The End

 

Los Duraznitos

 

      Proč se této lokalitě říká broskvičky? Rozhlížím se kolem dokola, vidím koryto potoka s čistou vodou, dno je bahnité. Dobré podmínky pro rozmnožování hmyzu a i pro vodní šneky. Sednu si na břeh a pozoruju hladinu. Proud není tak prudký, a tak se nepodaří protékající vodě rozbít obrysy okolních travin, které se v ní zrcadlí.

      Všechno má svůj smysl a řád. Šneci nakladou vajíčka na stébla vodních rostlin, která rostou blízko u břehu. Někdy je nalepí i na samotný břeh. Vajíčka mi připomínají oranžový kaviár, dala bych si, ale je pěkně tvrdý. To bych nebyla já, abych to neprozkoumala do posledního detailu. Mé pozornosti neuniknou ani malí pulci vyhřívající se na mělčině, kde  se voda zdá být trochu teplejší. Chytím jich pár a nechám je mrskat v dlani. I potápníka lapím docela hravě, ale ten už trochu víc šimrá.

  

 

    Je docela málo hodin. Jdeme s Martinem zavzpomínat na jeho lokalitu. Rostou tu berchtii. Nejen krajina se tady mění, ale taky občas nové ploty vyrostou kolem lokality. Další důvod k tomu jít za majitelem a požádat o povolení vstoupit na louku s kytkama. Tedy na louku s kytkama jako broskvičky. Už je zase vidím a opravdu jsou prťavý jako broskvičky. Jako nedozrálý broskvičky, zeleňoučký. Proto teda los duraznitos.

     Mimo jiné jsem i narušitelka ekosystému. Kožovité obaly semen ze stromu, které jsem převážela pět set kilometrů v autě, mě tím horkem nějak popraskaly. Co teď? Pokusit se je tu umístit do vhodné půdy a doufat, že se jim kontakt s novým prostředím zalíbí natolik, že tu zakoření nový genotyp? Nebo věřit v moudrost přírody, která se nedá oklamat nějakou z horní dolní a nechat tu růst ty potvory berchtii? Po pravdě řečeno ty místní kozy zkoušejí jejich odolnost každý den a docela tvrdě a nekompromisně.

     Za pár let tady a uvidíme! Když u ne kvůli semenům, tak určitě kvůli koním. Vidět je skulinkou ve stanu, zadržet dech, nechat je přijít na několik metrů k vám, vidět napájet se celé stádo, vidět vůdce stáda být stále ve střehu, slyšet ho odfrknout si, slyšet ho zaržát, a pak jako poslednímu mu s ranním rozbřeskem poděkovat za umělecký koní zážitek.